Barefoot: Je zdravé chodit (skoro) bosí?

Čím nám bosá chůze prospívá?

Podle mnohých odborníků a stále rostoucí skupiny bosých nadšenců se neustálým obutím připravujeme o cenný prožitek fyzický a málem i spirituální.

Fyzioterapeutka Clara Lewitová se bosou chůzí dlouhodobě zabývá a roky ji též sama praktikuje. Věří, že pokud se zbavíme bot, zujeme spolu s nimi i bolesti nohou a celého pohybového aparátu, jsme schopni “zrekonstruovat” zborcené klenby bez použití ortopedických pomůcek a navíc skrze akupresurní body celkově stimulujeme organismus a posílíme imunitu. Zatímco tvarované vložky do bot tlačí na klenbu a dělají z chodidla jen pasivní předmět, bosá chůze je aktivuje, posiluje a učí vnímat terén hmatem.

Dalším argumentem, proč hladit zemi nohama, je tzv. uzemnění, kdy skrze holou kůži přijímáme ze země negativně nabité elektrony, které našemu tělu dodávají antioxidanty a ničí nebezpečné volné radikály. Podle studie publikované v Journal of Environmental and Public Health může uzemění sloužit k léčbě spousty chronických degenerativních onemocnění, jako je stres, záněty, bolesti, poruchy spánku, kardiovaskulární choroby a další. Ve své důležitosti pro lidské zdraví se uzemění řadí hned vedle čistého vzduchu a vody, slunce, výživného jídla a fyzické aktivity. Pravidelný kontakt se zemí zlepšuje prokrvení pleti, snižuje viskozitu krve, reguluje nervový a hormonální systém a také produkci stresového hormonu kortizolu, čímž snižuje hladinu krevního cukru a příznivě ovlivňuje funkci metabolismu.

Jaroslav Dušek ve svém rozhovoru s Igorem Sloukou, zakladatelem hnutí turistikanaboso.cz, vyzdvihuje také fakt, že nejen my se učíme reagovat na přírodu a její terén, ale i příroda skrze bosé nohy načítá nás. Může se tak prý dokonce stát, že když pravidelně chodíte bosí po zahrádce, začnou na vašich pravidelných stezkách růst léčivé bylinky přímo na míru vašim potřebám.

To už zní skoro nadpřirozeně, že? A není to naopak úplně přirozené?

Turistika naboso nás nabádá, abychom změnili názor na své nohy. Nejde totiž o “nevzhledný, zašpiněný, páchnoucí, nemocný a nedokonalý pařát někde dole. (...) Je to 6 milionů let vyvíjený precizní nástroj evoluce, mistrovské dílo – geniální konstrukce přírody, přesný bio hi-tech přístroj nejvyšší kvality.“ A takový by byla škoda zaparkovat do laciných kecek a nechat chřadnout, ne?

Aktivujte nohy

Naučte se vnímat své nohy jako schopné a plnohodnotné končetiny a trénujte jejich šikovnost. Zapojujte je do běžných činností, například si zkuste sundat ponožky bez použití rukou, nebo si chodidly podávat věci ze země. Kapesník, klíče nebo třeba korálky procvičí nejen vaše soustředění, ale také posílí nožní klenbu a procvičí motoriku vašich chodidel.

Nebraňte se dotykům, nohy si masírujte, užívejte si jejich mytí a krémování, střídání teplé a studené vody, zkrátka cokoliv, co chodidla stimuluje a udělá jim dobře.

Do těchto aktivit můžete snadno zapojit i děti. Zkuste třeba kreslení na plosky nohou anebo psaní tužkou či klacíkem uchopeným mezi prsty. Můžete si společně dělat otisky nohou, vyzkoušet hod šiškou, vázání uzle, skládání mozaiky, navlékání kroužků, stavění kostek a mnoho dalších her bez použití rukou. Fantazii se meze nekladou.

Jak si při bosé chůzi neublížit?

I ti největší zastánci přirozenosti bosé chůze se shodují na tom, že zout boty ze dne na den není snadné ani moudré. Naše nohy jsou totiž po letech v botách oslabené, mají povolené vazy, ochablé svaly a přecitlivělou kůži. Pokud bychom to tedy s bosou chůzí přehnali, snadno nohy přetížíme a můžeme si dokonce přivodit zranění, které nás od další cesty naboso zaručeně odradí.

Začněme proto pomalu. Zouvejme se tam, kde se nám povrch líbí, je měkký a příjemný na dotek. Projděme se mokrou trávou nebo hebkým mechem a postupně se učme vnímat terén nohama, uchopovat jej a našlapovat vědomě. Cílem není ujít napoprvé bez bot dvacet kilometrů. Jde o to, abychom si na nový pocit zvykli a postupně nohy posílili.

Automaticky začneme zapojovat prsty, které nahmatají terén, přizpůsobí mu došlap a zajistí odraz. Prsty vytvářejí příčnou klenbu, která se jejich zapojením posiluje a tvaruje do přirozené podoby. Pružení v chodidle nám zajišťuje přirozené tlumení došlapu a chrání klouby před nárazy.

A co když to naboso nejde?

Představa bosé chůze vás nadchla, ale z různých důvodů vám připadá nereálná? Možná je venku příliš chladno a mokro, takže byste si koledovali leda o nachlazení. Možná (třeba kvůli diabetu) nechcete riskovat poranění kůže, které by se vám dlouho a složitě hojilo. Možná se vydáváte do terénu, který je zkrátka už trochu moc, anebo nechcete přijít přátelům na večeři s nohama od hlíny.

Ve všech těchto případech jsou řešením barefoot boty, tedy obuv s tak tenkou podrážkou a speciálně koncipovaným střihem, až téměř nepoznáte, že ji máte.

Barefoot boty jsou dostatečně široké, takže se v nich ploska nohy a především prsty mohou při došlapu pohodlně roztáhnout. To je zásadní jednak proto, aby se noha zbytečně nedeformovala (a nevznikaly otlačeniny, puchýře či vychýlené prsty), a jednak pro stabilní a přirozený úchop terénu, správný došlap i odraz.

Svršek barefoot obuvi je zpravidla vysoce prodyšný, aby se vaše nohy cítily co nejpřirozeněji a nezapařovaly se, zatímco podrážka je měkká a pružná, obvykle protiskluzová a má nulový drop a žádné tlumení. Díky všem těmto vlastnostem vaše nohy perfektně chrání, zatímco vy máte pocit, že jste téměř bosí.

A jak je to s bosým během?

Pokud vám bosá chůze nestačí, můžete se posunout na další level a začít bez bot běhat.

"Když se zbavíte bot, zbavíte se stresu, zranění a nemocí," říká Christopher McDougall v knize Zrozeni k běhu, která po celé zemi spustila doslova epidemii bosé chůze a běhu. On sám začal běhat naboso a vyřešil tím své dlouhodobé zdravotní problémy.

Běžecká zranění jsou podle McDoughalla novodobou záležitostí - vznikla s botami. Běh po asfaltu v botách se silnou vrstvou tlumení nás podle něj naučil úplně novému - a chybnému - způsobu běhu.

Ve výrazně tlumených botách máme tendenci našlapovat na paty a zaklánět se. Díky tomu zapojujeme jiné svaly, než které by pracovaly, kdybychom běželi naboso. Naše tělo ale na takové postavení není připraveno a dlouhodobé běhání po tvrdém povrchu (byť s pěnou pod patami) se může projevit bolestmi kloubů, dysbalancemi a zraněním z přetížení.

Běháte-li po asfaltu, bosé (nebo žádné) boty nedoporučujeme. Nepřirozený povrch si žádá patřičná opatření (v podobě tlumení). I zde však můžete aplikovat principy bosého běhu, tedy správné držení těla s těžištěm lehce před sebou, došlapem na špičky a bez propínání kolen. Tato technika sice naplno nevyužije potenciálu tlumivé technologie, zato však zapojí ty správné svalové skupiny a odpruží došlap šlachami v kotnících a kolenou.

Ovšem nejlepší variantou, ať už běžíte nebo se procházíte, je sejít z cesty, kdykoli to jde. Přirozený povrch je měkčí a nezpůsobuje tělu otřesy, takže si můžete bez obav obout boty s podrážkou tenkou jako papír, anebo se zout úplně a vychutnat si kontakt se zemí “tělo na tělo”. Jednak je to zdravější a jednak je takový běh či chůze daleko pestřejší a zábavnější. Vyzkoušejte to!