Jak Petr opět dokončil Yes!enický Maraton

Srpen je tradičně napěchovaný krásnými závody a Jesenický maraton je jeden z nich. Letos se jednalo o 13. ročník a můj čtvrtý start. K prvnímu zdolání cíle za 4.07 v roce 2014 jsem v posledních dvou letech přidal 1x DNF a 1x DNS. To rozhodně nebylo skóre, které bych chtěl nechat jen tak.

Pro letošek byl můj cíl tak nějak otestovat, jak na tom vlastně jsem. Covidem a hned následující rýmičkou ovlivněné jaro mi nedovolilo moc natrénovat, a tak jsem si letos cupital, jak tělo dovolilo.

Neměl jsem tedy před startem žádné výsledkové ambice. Stejně tak jsem neusiloval o žádný konkrétní čas.

Popis závodu

Opakovaně se vracím na Jesenický maraton především díky překrásné trase. Hřebenovka Hrubého Jeseníku je skvělým průvodcem pro horské běžce začátečníky i zkušenější běžce, kteří se raději pohybují právě v kopcích. Od roku 2012 nabízí akce Yes!enický maraton i půl maratonskou distanci. Tu musím vřele doporučit, pokud s horským během začínáte.

Závod je klasický přesun z bodu A do bodu B. Organizátor nabízí závodníkům sraz v cíli s tím, že je odveze autobusem na jednotlivé starty (půlmaraton a maraton startují na odlišných místech). V cíli si tedy můžete nechat auto, aniž byste řešili přesun. Dále organizátor nabízí i svoz věcí ze startu do cíle, což je taky super.

Člověk tak přijede, zaparkuje v cílovém prostoru a v poklidu si v civilu i s batůžkem sedne do autobusu směr start. Vše potřebné k závodění si tedy nachystáte až hodinku před startem, a ne o mnohem dříve, což vnímám velmi pozitivně. V běžeckém outfitu pak jen předáte organizátorům batoh s věcmi, které na závod nepotřebujete, a on je odveze do cíle, kde na vás budou čekat.

Trasa

Startuje se na Ramzové v 10:00. Srpnový termín umí nabídnout velké horko, ale i poměrně sychravé chladné počasí. Samotný závod začíná zostra. Nejtěžší úsek se paradoxně nachází hned na prvních 8 km. Na druhou stranu právě na začátku máme nejvíce sil, že ano.

Po úvodní patnáctistovce v lese nabere trasa směr nahoru a na následujících 7 km člověk vystoupá z výšky 800 m. n. m. až na Keprník, což je 1416 m. n. m. V dalším průběhu už se pod 1000 m. n. m. nedostanete – leda až v cíli.

Je tedy naprosto klíčové nepřepálit start. Po Keprníku je to de facto (až na jednu vlnku) seběh až do 15. kilometru, takže máte prostor ulevit nohám a uvolnit tělo. Dlouhý seběh po široké cestě vás dovede až do Červenohorského sedla. Tady je možnost se občerstvit a připravit se na druhé náročnější stoupání.

Tentokrát se vyběhne na Praděd, ale celý tento úsek je výrazně příjemnější. Jedná se o 10km stoupání, což je výrazně delší, ale zároveň mírnější oproti té první stojce. Pravdou ale je, že se člověk pohybuje už v druhé polovině závodu a nohy začínají mít dost.

Pověstný 30. kilometr je v podstatě hned za Pradědem. Obecně poslední desítky metrů na Praděd berou hodně sil. Stoupání je na asfaltu a je otevřené, takže si s vámi může pohrát vítr i hlava. Hodně dlouho totiž vidíte, kam běžíte a i fakt, že se tam vlastně jen otočíte a běžíte dolů, vám vlastně moc nepřidá. Upřímně ani to asfaltové klesání z Pradědu nohám neuleví.

Pravdou je, že nám už ale zbývá pouze poslední výšvih na Vysokou holi a pak je to do cíle „jen“ 10 km po krásné hřebenovce „světem horských luk“, což je terén za odměnu. Náročnější a techničtější seběh je poslední zkouška před samotným doběhem do cíle.

Povrch, komunita, výbava

Mix lesního podkladu, lučních pěšin i kamenitých úseků, včetně pár asfaltových pasáží dělá z Jesenického maratonu opravdu velmi pestrý běžecký zážitek. Četnost občerstvovaček umožňuje i méně zdatným jedincům jít tento maraton „na lehko“. Komornější atmosféra kouzlu závodu rozhodně přidává na dojmu, že jste členem party lidí, která prostě ráda běhá v přírodě a překonává sama sebe. O čemž si pak i ráda pokecá u piva, které tu je taky moc dobré.

Na závod jsem zvolil model Zinal od Hoka One One. Ubral jsem trošku toho komfortu a nevolil úplně nejměkčí botu, přeci jen jde závod běžet trošku svižněji a jsou zde i techničtější pasáže, kde se vyplatí ten povrch vnímat o něco více, což nějaké tradiční pohodlné „peřiny“ úplně nedovolují. Na druhou stranu to není tak dlouhý závod, aby to moje nohy úplně rozsekalo. Doporučoval bych tak spíše lehčí, tvrdší (závodní) nebo spíše rychlejší trailovou botu, ale i to je samozřejmě individuální dle ambic a zkušeností jedince.

Co se týče pití a jídla, i tady je to velmi specifické. Spíš než nějakou jednou konkrétní radou, bych se snažil podívat se, kolik času strávím mezi jednotlivými stanicemi a srovnal si to s tím, jak jste zvyklí běhat v tréninku a kolik toho sníte a vypijete během tréninku. Stejně tak bych si to přenesl i sem. Jsou běžci, kteří strčí dva gely do kapsy a běží max s 300 ml vody a stejně tak potkáte běžce s běžeckou vestou s 600 ml vody, 4 gely a nějakým tím magnézkem.

Už se těšíte? Přeji vám lehké nohy, hodně běžeckých zážitků a příští rok na Yesmaratonu ahoj.

Petr

Recenzi pro vás sepsal:

	Petr Bolha Petr byl od malička k nezastavení. Skrze škálu sportů, které provozoval, měl k běhu vždy blízko. Naplno se do něj však opřel až při studiu na VŠ, kdy se mu běh stal skutečnou zábavou prostředkem k úniku do přírody i k poznávání sebe sama. Rád si zaběhne 15 km, maraton i nějaké to ultra. Než na asfalt však vždy raději odbočí na šotolinu a lesní cesty.