Náš nejmladší ambasador se chystá na Mistrovství světa do Keni

Jaký byl tvůj život před tím, než ses začal věnovat sportovní chůzi?

Než jsem se začal věnovat chůzi, potuloval jsem se jen tak po sídlišti a vymýšlel lotroviny s kamarády. Jednou, dvakrát týdně jsem chodil na atletické tréninky k nám do Šaly, ale to bylo jen takové motání se.

Kolik ti bylo, když ses poprvé setkal s chůzí jakožto sportovní disciplínou?

Prvních chodeckých závodů jsem se zúčastnil před rokem, ale to nemělo se sportovní chůzí nic moc společného, byla to jen taková procházka. Ani jsem ještě neznal techniku, jen jsem si kráčel, jak říká trenér, "na nákup do Tesca" :-)

Co nebo kdo tě k ní přivedl?

V Šale jsme si měli vybrat disciplínu, a protože jsem měl pocit, že nic jiného neumím, zvolil jsem si chůzi. Myslel jsem, že je to nejlehčí disciplína, ale rychle jsem zjistil, že opak je pravdou.

Kdy sis uvědomil, že chůze je to, čemu se chceš věnovat?

V červnu minulého roku jsem začal psát a volat trenéru Petru Mečiarovi, který trénoval i olympijského vítěze Mateje Tótha. Chtěl jsem, aby mě také trénoval. On se do toho příliš nehrnul, protože mi nevěřil, že to myslím vážně. Téměř každý den jsem za ním dojížděl 30 km ze Šaly do Nitry a po pár týdnech jsem zjistil, že mě chůze baví čím dál víc. Trenér mě začal chválit a usoudil, že by ze mě mohlo něco být. V polovině prázdnin mi řekl, že můžu zíslat medaili na mistrovství SR žáků a že tím pádem budu nominován na mezinárodní závody. Všechno se to vyplnilo a tím jsem vlastně odstartoval kariéru.

Jak tenhle sport ovlivnil tvůj život?

Úplně. V červnu jsem začal trénovat a v polovině prázdnin mi trenér řekl, že to se mnou vypadá nadějně a že by mě chtěl mít u sebe v Nitře, aby se mnou mohl každý den pracovat. Moc mě to potěšilo, okamžitě jsem souhlasil a řekl mámě, že chci jít do Nitry. Trenér mi tam dokonce zařídil internát, i když to vůbec nebylo jednoduché a dostal jsem se tam až 3. září, kdy už začala škola.

Měl jsi od začátku oporu, nebo tě od sportu spíše odrazovali?

Moje máma i mých 11 sourozenců mě od začátku povzbuzovalo a říkali mi, že je to životní šance, kterou musím využít. Měli radost, že jsem ukázal, že ve mně něco je, a byli na mě hrdí, že si mě trenér vzal do Nitry.

Předpokládám, že rodina je i teď tvou největší oporou?

Ano, s mámou si každý den i několikrát telefonuju. Přes víkendy jezdím domů, i když někdy se tam nedostanu i tři týdny, když mám soustředění. A velkou oporou je mi samozřejmě také můj trenér. Nevím, jestli nějaký trenér dělá pro svého svěřence tolik, co on pro mě.

Jak se ti daří skloubit školu s trénováním?

Navštevuji základní školu v Nitře a mockrát tímto děkuji paní třídní učitelce Brezinové a panu řediteli Rusovi, že mi vytvářejí super podmínky, abych mohl trénovat i dvoufázově a jezdit na soustředění. Jsem jim za to moc vděčný. A i když nejsem kdovíjak dobrý žák, snažím se ve škole učit v rámci svých možností.

Jak probíhá tvůj klasický tréninkový den?

Režim máme většinou takový, že ráno jdu na 8:00 na trénink, odtrénuji a na 10:00 jsem ve škole. Po obědě jdu na trénink v 15:00. Potom se ještě věnujeme posilování, strečingu a jdeme na regeneraci, ktorou mám přímo na sportovním gymnáziu, kde jsem na internátu. Večer chodím spát okolo 21:00. Když jsem na soustředění, je to podobné, akorát nejdu do školy a ještě víc se věnuji jiným věcem, například plavání a kompenzačním cvičením.

Když máš den blbec, co ti dodává novou energii a motivaci?

Je pravda, že ne každý den to na tréninku jde a tehdy je to těžké. Uvědomuji si ale, že bez tvrdé přípravy, odříkání a množství nachozených kilometrů se ke svým cílům nedopracuji. Proto se snažím každý den pracovat naplno, abych si nemohl vyčítat, že jsem něco zanedbal. Neříkám, že budu druhý Matej Tóth, ale i on byl 16letý kluk jako já, makal poctivě a tvrdě, tak proč bych nemohl být i já úspěšný sportovec a chodec?

Máš nějaký sportovní vzor, kterému by ses chtěl vyrovnat?

Jsem hrdý, že právě v mojí disciplíně má Slovensko mistra světa a olympijského vítěze, ktorého vychoval můj trenér, a jsem šťastný, že se s Matejem Tóthem znám osobně. Dokonce mi daroval dvoje chodecké tenisky a další oblečení, za což mu děkuji.

Díky závodům už ses podíval na různá místa. Baví tě cestování? Kde se ti líbilo nejvíc?

Protože se chůzi věnuji jen rok, ještě jsem toho moc neviděl, ale už jen to, že mohu jezdit na soustředění na Štrbské pleso, je pro mě zážitek. Trénovat tam, kde všichni nejlepší sportovci, je super. Letos už začínám cestovat víc. Navštívil jsem Lugáno ve Švýcarsku, Poděbrady v Čechách a teď se těším na MS do Keni.

Jaký je tvůj sportovní cíl?

Dlouho bylo mým cílem splnit limit právě na MS do 17 let v Keni. Teď, když se mi to podařilo, udělám všechno pro to, abych nezklamal. Trenér říká, že na to mám, a já mu věřím. Zatím se jeho názory a prognózy vždy potvrdily.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v Keni.

I já děkuji.