- +420 534 534 465 (Po-Pá 8:00-17:00)
Orientační běh jako vášeň
01. 12. 2013
Občas si ve světě orientačních běžců připadám jako v kouzelnickém světě z knih o Harrym Potterovi. Tato skupina sportovců se vyznačuje výjimečnou soudržností a většinu volného času tráví společně - ať už na závodech, při trénincích, na soustředění, během cestování, při společném bydlení na privátech nebo při posezení v hospodě na jednom regeneračním. Máme vlastní časopis a spoustu diskusí a blogů na internetu. Někteří o nás ani neví a většina neorienťáků (mudlů) našemu sportu nerozumí. Proto se pokusím o základní osvětu a přiblížení „našeho“ světa, který ovšem ani zdaleka není tak zvláštní, jak by se na první pohled zdálo.
Ze Skandinávie do celého světa
Kolébkou orientačního běhu je Skandinávie, kde pro tento sport panují ideální podmínky. Najdete v ní jak nekonečné lesy, které jsou pro běžce technicky velmi náročné, tak vášeň pro sport obecně. V roce 1897 se v Norsku uskutečnil první závod v orientačním běhu a od té doby se tato disciplína dále vyvíjela z turistické podoby až do moderního dynamického sportu. A kdo v něm chce mít šanci na úspěch, musí se propracovat k běžecké připravenosti na úrovni špičkového atleta.
Nejdůležitější světovou akcí je každoroční mistrovství světa v orientačním běhu. Nejvíce běžců se sjíždí každé léto do Švédska na pětietapový O-ringen (v roce 2008 jej běželo přes 24 000 závodníků) a pro skandinávské kluby je nejprestižnějším noční štafetový závod Tiomila, který má 10 úseků a vítězové ho běží kolem deseti hodin.
Jak se závod běží?
Princip závodu je následující: po startu závodník dostane mapu s tratí, jejíž části musí zdolat v určeném pořadí. Od startu běží na první kontrolu, pak na druhou, a tak dále až do cíle. K orientaci používá podrobnou mapu a buzolu a jednotlivé kontroly „razí“ do čipu. Díky němu v cíli dostane mezičasy na jednotlivé kontroly se ztrátou na nejrychlejší, a zároveň se tím zkontroluje, jestli proběhl všechny kontroly. Do většiny závodů se startuje podle startovky individuálně. Nicméně kvůli divácké atraktivitě se především na Světových pohárech čím dál více zařazují hromadné starty nebo start podle výsledků předchozího závodu.
Tak takhle nějak závody v orientačním běhu vypadají...
Co to všechno obnáší?
V orientačním běhu existuje několik disciplín. Původně jediná klasická trať (long) byla rozšířena o middle a sprint. Long je královská disciplína a v mužské kategorii bývá čas vítěze okolo 90 minut (15-20 km). Middle bývá v technicky náročnějších terénech a běhá se okolo 35 minut (5-8km). Nejnovější a divácky nejatraktivnější disciplínou je sprint, který se na rozdíl od longu a middlu většinou neběhá v lese, ale v centru měst nebo v parcích na trati 3-4 km s vítězným časem přibližně 12 minut.
Špičkový orienťák proto musí být rychlý na asfaltu, lesních cestách, ale i v drsném terénu. Můj trénink se tak skládá z atletických tréninků na dráze, objemových tréninků po asfaltu, výběhů kopců terénem i po cestách a klasického orienťáku pro nácvik správné mapové techniky. Ten se nevyplácí podceňovat, protože právě drobné mapové chyby rozhodují v bojích o světové medaile.
Další zajímavé novinky
 (1).png)
.jpg)
bomba
.jpg)