Skotsko hostilo mistrovství světa

Letošní MS se již potřetí v historii konalo ve Skotsku, centrem všeho dění bylo město Inverness. Závodu se účastnili běžci z 50 zemí světa.

Do šampionátu jsem vstoupil povedeným závodem v kvalifikaci sprintu, který jsme běželi v členité zástavbě městečka Forres, proplétali se na moderních sídlištích ve spoustě úzkých uliček, domů a dětských hřišť. Do finále postoupilo z každého ze tří rozběhů 15 nejlepších závodníků.

Vsadil jsem na jistotu a všechny 3 závody jsem na nohy nasadil ověřené trailovky od Inov-8. Běželo se mi výborně, volil jsem správné postupy a kromě 2 drobných zaváhání jsem neudělal chybu. V cíli z toho bylo v mém rozběhu skvělé 3. místo, o pouhé 4 vteřiny za vítězným Švédem Jerkerem Lysellem. Poprvé v životě jsem navíc porazil šestinásobného mistra světa, Švýcara Daniela Hubmanna. I podle mezičasů jsem běžel vyrovnaně se světovou špičkou, a tak jsem mohl myslet i na boj o první desítku ve finále.

Díky výkonu v kvalifikaci sprintu jsem byl o den později nominován na 3. úsek sprintové štafety. Sprintovou štafetu běží 4 závodníci z každého týmu - první a poslední úsek ženy a 2. a 3. úsek muži. Závod se konal ve městě Nairn, kde jsme se museli popasovat nejdříve s kontrolami v písečných dunách na pobřeží, poté s členitou zástavbou a uličkami starého rybářského městečka. Závěr se odehrával v leteckém parku, kde si všichni sáhli až na dno svých sil.

Před závodem jsme věřili ve výsledek do 6. místa - umístění na velké bedně. Závod se však od začátku nevyvíjel podle našich představ. Už na prvním úseku Denisa Kosová nevolila ideální postupy, ztratila přes minutu a předávala na 14. místě. Jan Procházka se snažil dostat štafetu zpět do boje o přední příčky, ani on však neměl svůj den a předával mi štafetu na 13. místě. Já jsem byl asi lehce přemotivovaný, vletěl jsem do závodu jako utržený vagon s cílem dotáhnout se na skupinku, která běžela asi 20 vteřin přede mnou. Bohužel jsem hned první kontrolu neustál, v písečných dunách jsem ji přeběhl a byla z toho velká chyba a konec nadějí na boj o velkou bednu.

Celý závod jsem běžel sám, v závěru jsem se alespoň dostal přes Estonce a předával na 12. místě. Jana Knapová na posledním úseku běžela výborně a dotáhla naši štafetu na konečné 10. místo. Ze zlata se radovalo Dánsko před Norskem a Ruskem.

Finále sprintu se běželo hned následující den v centru města Forres. Na závodníky čekalo historické centrum s hlavní ulicí a desítkami úzkých uliček vybíhajících z hlavní třídy, parky a otevřená prostranství kolem kostelů, umělých jezírek a zahrad. Závod byl hodně fyzický, příliš záludností v něm nebylo, a rozhodovaly tak především rychlé nohy. Já musím zpětně uznat, že 3 závody naplno ve 3 dnech byly vzhledem k ne ideální přípravě asi příliš.

Ve finále sprintu mi to už neběželo podle představ, a i když jsem nedělal žádné velké chyby, stačilo to pouze na 29. místo. Zlato vybojoval Švéd Jonas Leandersson před Švýcarem Martinem Hubmannem a dalším Švédem Jerkerem Lysellem. Nejlepší z našich byl 12. Vojtěch Král.

Ostatní čeští reprezentanti zůstávali ve Skotsku na další 3 závody (middle, štafeta a long), ve kterých vybojovali několik pěkných umístění do 10. místa. Dvojice Šedivý a Procházka obsadili 9. resp. 10. místo na middlu. Na stejné trati obsadila v ženách Jana Knapová 9. místo.

Jak muži, tak i ženy se ve štafetě postavili na velkou bednu - ženy obsadily 6. místo a muži skončili 5.