- +420 534 534 465 (Po-Pá 8:00-17:00)
Terezin deník běžecký 7: Zpátky k tréninku
11. 10. 2013
Zvyk není železná košile
Poklusáváme loukou a obě máme pocit, že jsme se propadly do jiné reality. Známe se od dětství a naše sedánky vždycky provázela spousta dobrot a domácí pohoda. Teď jsme místo toho posvačily salát a odhodlaně běžíme. „Já to prostě nechápu…“ ozve se co chvíli nevěřícně se zavrtěním hlavou. Ovšem pohoda panuje nadále – povídáme si, nadáváme na nenažrané komáry, pokukujeme po ostatních běžcích, kteří nás křepce předbíhají a mizí v dáli, občas si střihneme impresi Pobřežní hlídky, načež se lámeme smíchy a děsíme okolí.
S uběhnutými kilometry začíná zábava trochu váznout, snažíme se soustředit na dýchání a přežití, ale stačí nakousnout nějaké zajímavější téma, a hned čas zase utíká rychleji. Nakonec překvapeně zjistíme, že luční okruh je o něco delší, a že jsme zvládly něco přes 6 km. Rudé, zpocené, se samolibými výrazy a pípajícími sporttestery sice budíme na sídlišti docela pozornost, ale už zdaleka nemáme volnou kapacitu na to, aby nám to mohlo vadit. Zjišťuji, že poučky nelhaly, a pokud si s parťákem opravdu popovídáte a shodnete se na tempu, je párové běhání opravdu mnohem lepší. Možná si tolik nevyčistíte hlavu, ale zase trénink lépe ubíhá a ještě si připadáte jako doma u kafe. Tedy skoro.
Těžce odzkoušená běžecká pravidla
Postupně s dalšími běhy přicházím na určité zákonitosti, které mi pomáhají vyhnout se dalšímu zásadnímu fiasku. Pravděpodobně to má každý trochu jinak, ale u mě platí:
- Nikdy neběhat hladová – občas to s jídlem nevyšlo, ale běhat jsem i tak jít chtěla – a měla jsem problém vydržet i krátký interval, dělalo se mi zle a zpravidla jsem to urychleně zabalila.
- Únava se dá rozdělit na dvě skupiny – pokud je to únava z celého dne od počítače, běhat se dá v pohodě – za chvíli se člověk vzpamatuje a naopak energii načerpá. Pokud je to ale únava z nedostatku spánku, fyzické námahy, nachlazení a podobně, nemá běh smysl. Výsledek je podobný jako u běhu s hladem a navíc je to celé hrozná otrava.
- Ranní běh pro mě nepřichází v úvahu, připomíná spíš zombie walk. Nejlépe se mi běhá odpoledne až večer - po deváté už je to ale problém, protože se špatně usíná.
- Hned po běhu je fajn si dát kus ovoce, trochu džusu a podobně – pokud to neudělám, za pár minut se rozklepu zimou, která se nějakou dobu nedá ničím zahnat a je to hodně nepříjemný stav.
- Vyběhat se dá téměř jakákoliv psychická nepohoda a z počasí vadí jedině vedro, cosi do sebe má i běh v dešti či ve větru. A konečně – čím pestřejší trasy, tím víc mě to baví. Neustálé kroužení kolem pár bloků brzy vyústí v nechuť vůbec vyběhnout.
Další zajímavé novinky
 (1).png)
.jpg)
bomba
.jpg)