- +420 534 534 465 (Po-Pá 8:00-17:00)
Terezin deník - poprvé na trase
03. 07. 2013
Aha, nezamrznul, jen odpočítává sakra pomalu. Zamrzá mi leda tak úsměv. Když už mám pocit, že padnu, ozve se spásný signál oznamujících posledních deset vteřin. To přežiju. Jen deset vteřin…a už jen osm… Hotovo. Jakýpak má asi sporttester piktogram pro infarkt? Hm, žádný, spokojí se jen se zběsilým pištěním. No potěš, jestli tohle mám přežít ještě dvanáctkrát…
Pomalu a zběsile
S dalšími intervaly se to malinko lepší – sice se pořád sotva vleču, ale tělo už nejspíš zjistilo, že na reklamace nebude brán zřetel, a tak docela spolupracuje. O tepu v cardio pásmu si ovšem můžu nechat leda zdát, ale to se dalo předpokládat, vzhledem k tomu že vystřelí, sotva se trochu prudčeji zvednu z kanape. Supím kolem zahrádek, běžecké boty září na kilometr daleko – tetka sehnutá v záhoně vytřeští oči a otáčí se za mnou tak konsternovaně, až si porazí kbelík s plevelem. Mentální poznámka 1: asi vypadám ještě o něco děsivěji, než jsem si myslela. Mentální poznámka 2: příště vyběhnout někam do pustiny a neděsit nevinné civilisty. V podobných veselých úvahách intervaly ubíhají a poslední vteřiny vždycky drží na uzdě čistá vůle. Poslední pípnutí – hurá, dokázala jsem to! Byť jsem uslimejšila jen nějaké čtyři kilometry, samolibost ze mě odkapává jako z vůdce výpravy na Matterhorn. Dala jsem to!
Následky
Dorazím domů sice zmožená, ale ne k smrti uhnaná, propocená a zničená. Ovšem jakmile se za mnou zaklapnou dveře, organismus nejspíš vydýchá šok z tak neslýchaného zacházení a pustí se do toho všeho naráz. V koupelně na mě ze zrcadla vybafne ne červená, ale temně fialová tvář s mokrými pramínky. Asi bych si měla nastavit na rychlou volbu záchranku… A pořídit si nějaké funkční triko, to moje bavlněné spíš připomíná hadr na podlahu v plné šichtě. V tu chvíli už se ale hlásí ke slovu endorfiny a vlastně mi to celé přijde jako ohromná sranda. Jen doufám, že mě zítra po probuzení nepřejde smích, až mi ty nohy odpadnou… Ale kupodivu i druhý den je docela snesitelný – klouby o sobě dávají vědět, ale o bolesti se mluvit nedá a svaly sice mají pár připomínek, ale nic dramatického. Mám z toho radost, už se těším na další běh a mám pocit, že je to sice na dlouhé, ale rozhodně dobré cestě. Tak uvidíme!
Další zajímavé novinky
 (1).png)
.jpg)
bomba
