TSC Amsterdam maraton je za námi! Jak jsme si vedli?

Filip a jeho účast na TSC Amsterdam Maraton 2022

14.-17. 10. 2022 tento víkend bych zhodnotil dvěma způsoby. Zaprvé naprosto neskutečným nadšením a potěšením a na druhou stranu zklamáním. Musím to ale rozvést.

Na tuto akci jsem se nachomýtl na poslední chvíli trochu jako slepej k houslím a jsem za to neskutečně rád. Vděčný jsem za to Františkovi a Radkovi, kteří mi dali tuto možnost. Samozřejmě velké díky patři také značce Mizuno. Díky moc za oblečení, boty, startovné na maraton, cestu a vše, co jste pro nás zorganizovali!

Vyrážíme

Na celý víkend jsme jeli jako jedna velká skupina lidí stejného zájmu. S lidmi se kterými trénuji, běhám i závodím.

Cesta do Amstru utekla jako voda a stihli jsme i večerní výběh s protažením. Ubytování bylo super díky Adélce, která nám to všechno našla a zařídila.

Předzávodní den jsme začali opět protažením a krátkým klusem. Poté už jsme od tréninku upustili a volný čas strávili na Expu v zázemí závodu. Doplnili jsme běžeckou výbavu, vyzvedli čísla, udělali pár pěkných fotek a naladili správnou závodní atmosféru. Nevynechali jsme ani návštěvu centra Amsterdamu, ale po celou dobu jsme se těšili na další den!

Závodní den

Další benefit závodění s Mizuno se objevil hned ráno, byl to vstup do VIP zóny, kde jsme mohli využít masáže, mufinky, jednohubky, ovoce, tyčinky a mraky dalšího jídla a pití dle výběru. Nejlepší na celé VIP zóně byl však úchvatný výhled na Olympijský stadion plný lidí. Nic podobného jsem ještě nezažil a extrémně jsem si to užíval!

Na závod jsem byl připravený. Nadšení bylo možná až moc velké, ale atmosféra, který byla na startu byla prostě nepopsatelná!

Pravdou je, že i když mám za sebou mraky závodů i delších ultramaratonů s dobrými výsledky, na silniční rovinné maratonské trati se mi nikdy nedařilo. Teď jsem věřil, že do třetice toto zklamání prolomím, že se mi to povede a že si zaběhnu ten vysněnej maraton.

Plán jsem nějaký měl v hlavě a chtěl jsem se ho nějakým způsobem držet. První půlku závodu s vynikající atmosférou běžím naprosto lehkým krokem a poměrně rychleji, než jsem čekal a plánoval. Na půlmaratonu mám čas 1:30:51 a tempem ve všech úsecích se držím mezi 4:16-4:18 na kilometr. Celou dobu si nádherně držím konstantní tempo, které vím, že dokážu běhat.

Moje zklamání

Na druhou půlku mi však úplně dochází energie. Každých pár kilometrů cítím i vidím na hodinkách, že tempo jde dolů; 4:20 na 25. kilometru, 4:25 na 30. kilometru, 4:35 na 35. kilometru. Na 40. kilometru mám tempo 4:48.

Od 35. kilometru mi ale už nefunguje hlava a počítám každý kilometr. Přijde mi, že každý kilák běžím čtvrt hodiny. Je to nekonečný! Dochází mi energie a spousta lidí mě předbíhá. Těším se na každou občerstvovačku – na hlavu liju vždy litr studené vody pokaždé piju.

Čas jsem chtěl lepší, ale i tak si na 40. kilometru říkám, že pokud mi tohle pomalejší tempo vydrží, s časem okolo 3:20 budu spokojený. Také nechci zklamat lidi, kteří mi to umožnili, kteří na mě čekají, kteří mě sledují a kteří se mnou závodí. Ale bohužel musím.

Po 40. kilometru už kolikrát přecházím do rychlejší chůze a na 41. kilometru končím. Ano, bohužel je to tak. Poprvé vzdávám závod.

Začíná se mi točit hlava, tak raději na chvilku zastavím. V tu chvíli dostanu křeč do lýtka a jsem donucen vyjít z hlavního koridoru na chodník, abych nepřekážel. Dělám pár cviků, stojím a chvílemi se snažím i popocházet. Hlava se mi stále točí, tak nemohu nic moc dělat. I tak se mi honí myšlenky, že to není možný, že prostě musím pokračovat.

Co budu dělat tady? Na 41. kilometru bez telefonu a bez možnosti dostat se do cíle? Hlava mi říká, že chci pokračovat a dojít do cíle i kdyby chůzí. Na druhou stranu mi však také říká, že pokračovat není rozumné a že zdraví mám jenom jedno. Během toho mluvím i s pár lidmi, kteří mi pomáhají udržet se na nohou a dostat se opět do závodu.

Nakonec jim říkám, že to zkusím pomalu dojít a zařazuji se opět na silnici směr cíl. Ani nevím, jak dlouho to trvalo (mým odhadem tak 20 metrů) a jdu k zemi.

Křeč nejde už jenom do lýtka, ale i do stehna a do druhé nohy, takže si „sedám“ na chodník a nejsem ve stavu něco s tím dělat. Chci si přitáhnout špičky, ale v tu chvíli dostanu křeč i do rukou, ramene a kyčle. Vypadám asi jak tragéd.

Naštěstí mi další lidé pomáhají přitáhnout špičky k tělu. V tu chvíli se mi neskutečně ulevuje. Další kolemjdoucí mi kupuje láhev studené vody(ještě jednou Díky!), takže je mi trochu lépe. Tady už ale vím, že do cíle nedojdu.

Udělalo se mi trochu lépe, hlava se mi už netočí a já si tam tak sedím a koukám na stovky a tisíce běžců, kteří probíhají kolem. Pár, co mi pomáhá, mi nabízí, že mě vezmou kolem ramen a dojdou se mnou do cíle, ale ani na to si netroufám, asi se prostě bojím, co by bylo dál, a tak raději sedím na zemi jak pecka.

Po pár minutách ke mně přijdou dvě zdravotnice, že mě vezmou do lékařského stanu, který je kousek, vyšetří mě a pomůžou. Tak se jich držím kolem ramen a za chvilku jsme tam. Po vyšetření, kde je vše v pořádku mi dají slanou polévku a cukr s vodou. Trochu ledu na nohy a odpočívám.

Zase můžu. Pozdě ale přece!

Nakonec asi po celkových 50 minutách mé přestávky se s nimi loučím, děkuji a že to už zkusím dojít. Pár metrů jdu a nakonec více jak kilometr ještě klusám. Jelikož jsem pomalejší než většina běžců, tak si o to víc mohu užít tu úžasnou atmosféru – tisíce lidí kolem tratě mě podporují k dokončení závodu. Na závěr si oběhnu ještě část olympijského stadionu a jsem v cíli! Odpočatý, spokojený, ale přitom zklamaný a smutný. Ale hlavně v pořádku a ve zdraví.

V Mizuno zóně mi udělají masáž, najím se a aspoň v cíli podpořím členy týmu, kteří dobíhají půlmaraton. Všichni naši běžci jak na maraton, tak na půlmaraton zaběhli úžasný čas! Moc jim gratuluji!

Rozjímání cestou zpět

Cestou domů jsem si dlouho přemítal, co se stalo a proč jsem dopadl, jak jsem dopadl. Nakonec z toho mám vlastně spoustu zkušeností. Asi mi nesedlo magnesium a k tomu jsem měl určitě i nějaký stres, který jsem se snažil nevnímat. Tato kombinace přinesla před závodem střevní potíže doprovázené pár návštěvami WC. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že tělo ztratilo hodně zásob, tekutin a energie, které budu potřebovat.

Většinou na podobných závodech už při závodě krom gelů nic nejím, ale tady jsem si měl ještě něco dát jak před závodem, tak v jeho průběhu. Určitě by to mohlo dopadnout jinak. Ale chybami se člověk učí.

Nic to však nemění na tom, že jsem si užil tento víkend na 100% a hned bych vyjel zase na takovou hromadnou akci. Díky všem!

TCS Marathon Amsterdam očima Lenky

3 dny, 21 km běhu, 6 běžců a 1 trenér na společné 2186 km dlouhé cestě

Aneb přečtěte si, jak si svůj půlmaraton v Amsterdamu užila Lenka!

Když jsem se na běžeckém tréninku se Sanasportem dozvěděla, že poběžím půlmaraton v Amsterdamu, moc jsem se těšila a říkala jsem si, že to bude super. A taky to bylo SUPER!

Vzhůru do Amsterdamu

Naše sedmičlenná výprava složená ze 3 běžců, 3 běžkyň a trenéra vyrazila brzo ráno v pátek z Brna směr Amsterdam. Cesta docela utekla, střídali jsme v řízení, zastavovali jsme se na svačinky i na protahovací a klikovací pauzy. Bez nich by to nešlo.

Jakmile jsme se ubytovali v kempu, byli jsme se společně projít. Na přání trenéra jsme zvládli i pár kilometrů, pořádné protažení a šup do postele. V sobotu ráno jsme dali úžasný výběh podél vody. Následovala běžecká abeceda a honem zpátky do kempu. Už jsme se moc těšili na pořádnou snídani.

Po snídani jsme vyrazili do centra k Olympijskému stadionu. Vyzvedli jsme startovací balíček a prozkoumali okolí. Celé odpoledne jsme strávili v centru Amsterdamu. Byla to krása. Hned bych se vrátila do tohoto romantického města plného kanálů, květin a kávy.

Za chvíli to začne!

A je to tady. Neděle, závod, budíček v 6:00 hod. Z kempu jsme vyráželi všichni společně před sedmou hodinou, protože tři běžci startovali na maratonské trati už v 9 hodin. Další tři včetně mě vybíhali na půlmaraton ve 13 hodin.

Bylo skvělé, že jsme měli zařízené vstupy do VIP zóny. Bylo zde nachystané občerstvení, pití, šatny a pohodlné sedačky odkud jsme mohli na televizi sledovat průběh hlavního závodu. Stačilo nám pouhých pár kroků a byli rovnou na stadionu. No prostě ráj pro běžce.

Před startem jsem si trochu připadala, že tam nemám co dělat. Všichni začali řešit za kolik to uběhnou a jakým tempem poběží. Já jen mlčela a poslouchala. Vůbec jsem nedokázala odhadnout za jaký čas mohu odběhnout 21 km.

Byl to můj první půlmaraton a přes léto jsem měla zánět šlachy, tak jsem několik týdnů neběhala. Jak jsem trénovala? S ortopedem a trenérem jsme se domluvili, že budu jezdit na silničním kole. Sice je to úplně něco jiného než běh, ale nohy dostávaly slušný trénink. Na kole jsem byla skoro pořád.

Vybíháme, jdeme si to užít

Počasí bylo pro závod skvělé, svítilo i sluníčko. Atmosféra byla ještě lepší, diváci mě hnali kupředu. Po celou dobu závodu jsem slyšela hudbu, bubny a fandící diváky. Panovaly prostě skvělé podmínky a podpora fanoušků byla jedinečná. Celou dobu se mi běželo strašně dobře a snažila jsem si hlídat tempo.

Nakonec byl můj celkový čas 1:45:35. Pro porovnání nejrychlejší žena měla čas 1:14:54 na 21 km. To je krásné a vidím, že mám ještě co trénovat.

A je po závodě

Po doběhu mě nic nebolelo, jen jsem měla šílenou žízeň. To, že mě nic nebolelo a běželo se mi dobře, ovlivnil nejdůležitější prvek – tedy boty MIZUNO WAVE NEO WIND. Je to úžasně lehká a pohodlná běžecká bota!

Byl to pro mě neskutečný závod, plný neuvěřitelné energie! Po závodě jsme se s ostatními potkali ve VIP zóně, dali si jídlo, udělali pár fotek a vyrazili zpátky do Brna.

Další dny mě překvapivě nic nebolelo, schody jsem vyšla i sešla, nehty u nohou mám všechny. Jen ve středu se dostavila šílená fyzická únava. Naštěstí jsem měla ten den homeoffice, tak jsem si mohla sem tam zdřímnout.

Díky všem!

Nebylo to jen o výkonech, myslím, že si závod v kouzelné atmosféře užil celý tým. Každopádně pro mě to byl obrovský zážitek, který mě namotivoval a utvrdil, že bez běhu nemohu být. Bylo super, že po celou dobu byl s námi náš trenér František, který odvedl skvělou práci.

Ještě jednou děkuji celému týmu Sanasportu, Mizunu, trenérovi Františkovi Kubínkovi za poskytnutí oblečení, tréninků, podpory a možnost se zúčastnit této běžecké akce a celé moji běžecké skupince za super výlet! Jela bych hned znovu!

Amsterdamský maraton dokončil i náš Michal

Poprvé v životě jsem si v kuse zaběhl silniční maraton. S cílovým časem 3:53:34 se tak stalo na té nejhezčí možné akci Mizuno TCS Amsterdam Marathon 2022!

Samotná trasa v prostředí krásného města byla velmi pestrá i díky obohacení o různé hudební produkce či letce na flyboardech, kteří nad řekou dělali dechberoucí akrobatické kousky. Moc jsem se bavil.

Fanoušci udělali neskutečnou atmosféru. Díky tomu, že jsme měli na startovních číslech svá jména, tak nás diváci často při běhu našimi jmény oslovovali a při běhu povzbuzovali. Můj obdiv má výborná organizace závodu. Jen hlavního závodu se účastnilo okolo 18.000 běžců a zvládnout takovou masu lidí, poskytnout jim zázemí, zážitky a bezpečnost, muselo stát pořadatele velké úsilí.

Pro tento závod jsem si vybral velmi zajímavý nový model obuvi Mizuno Wave Neo Wind. Při mé běžné velikosti mě boty hodně překvapily svojí velkou šířkou a celkově prostorností pro prsty, která se mi v praxi na takto dlouhém závodě bude hodit. O to víc ve spojitosti s jejich lehkostí, stabilitou při dopadu, dobrým dynamickým odpružením a pohodlně padnoucím jednolitým svrškem bez jazyka. Za mě nemají chybu a mám v plánu toho s nimi ještě hodně naběhat.

Velmi děkuji @lsk_runningswim a @sanasportcz za příležitost se tohoto svátku běhu zúčastnit, frantisek_kubinek_trener_tri za trénování a všem zúčastněným kamarádům z naší běžecké skupiny za podporu a skvělé zážitky.

Výsledky závodu nejdete zde.

Poslední část pro vás sepsal:

	Michal Tuček Náš Michal miluje hudbu. Vyučil se houslařem, hraje na violoncello a ve volných večerech zvučí koncerty hudebním skupinám i klubům. Rád testuje běžecké vybavení, zbožňuje dlouhatánské běhy, sportovní lezení a výlety do přírody. Michal je věčný optimista a fanoušek kosmonautiky.