„Nikdy mě nenapadlo, že budu běhat“

20. 02. 2017
K běhu vede spousta cest. Jedna z nich je spojená se zdravím a právě ta byla impulsem pro Marka Jiskru, dnes už tradičního účastníka naší akce #behamzdarma. Ještě nedávno vážil více než 170 kg, teď běhá a dokonce si rád střihne i závod. Jaké byly jeho první krůčky, proč se bojí do terénu a co si myslí o výmluvách?
„Nikdy mě nenapadlo, že budu běhat“

Marku, kdy a proč jsi začal běhat?

V podstatě nedávno. Všechno to začalo vloni v únoru, kdy jsem na tom nebyl zdravotně úplně nejlépe kvůli mojí nadváze. Vážil jsem 176 kg a a bylo víceméně 5 minut po dvanácté s tím konečně něco začít dělat.

Předpokládám, že s takovou hmotností jsi neběhal?

Ani mne tahle myšlenka nepřišla na rozum. Nejdříve jsem musel změnit svoje stravovací návyky a začít se hýbat obecně. Ze začátku jsem posiloval ve fitku a postupně přidával různé aerobní aktivity jako chůzi a eliptický trenažér. Jak šla moje váha postupně dolů a zlepšovala se i fyzička, začalo převažovat aerobní cvičení nad posilovnou. Začal jsem více chodit a prodlužovat čas i vzdálenosti. Jednou jsem dostal takový bláhový nápad - zkusit i běžet. A bylo to fakt zklamání.

Jak dopadl tvůj první pokus?

Krušně, hodně krušně. Byl květen, kolem běhala spousta lidí, a tak jsem si myslel, že bych to taky mohl zkusit. Rozběhl jsem se a bohužel po pár metrech, a to doslova pár metrech, musel zastavit. Neudýchal jsem to a myslel, že se o mě pokouší infarkt. Tehdy fakt ještě nebyl vhodný čas na to začít běhat. 

Co jsi pak dělal?

Na sociálních sítích jsem objevil projekt "Začni běhat z chůze za 4 týdny". Byla to hodně lákavá představa, že za 4 týdny budu u nás po okolí běhat jako Zátopek. A tak jsem bojoval s plánem a věřil, že se jednou z chůze rozběhnu. Vzhledem k mojí váze (tehdy to bylo ještě úctyhodných 140 kg) to nebylo snadné, ale nevzdával jsem to. Když se mi nedařilo splnit nějaký den plán, tak jsem ho opakoval tak dlouho, dokud se to nepovedlo. A nakonec jsem to celé zvládl a začal běhat (úsměv).

Jak sledujeme tvůj profil na Instagramu, zlepšuješ se v podstatě s každým během. Baví tě hodně, že?

Běh mne hodně naplňuje. Nejen to, že dělám něco pro své zdraví, ale je to i jeden z mála sportů, kdy člověk bojuje jen sám se sebou. A mě baví tyhle osobní výzvy, kdy člověk překonává sám sebe - ať už že jeden den zaběhnu o kilometr víc než den předtím, nebo že se na 5 km trase zlepším byť třeba jen o 3 vteřiny. Samozřejmě, že mám ještě hodně veliké rezervy, ale je se kam posouvat a o to je to zábavnější. Díky běhu jsem poznal také spoustu úžasných lidí nejen na sociálních sítích, ale i ve skutečnosti a při závodech. Ta podpora ostatních běžců bez rozdílu výkonnosti je ohromně motivující.

Máš na běhání hodně času?

Řekl bych, že asi jako každý druhý, kdo musí od pondělí do pátku chodit do práce. Je to celé o prioritách. Já jsem ty své musel poměrně radikálně přehodnotit. Mohl jsem dál ležet na gauči, sledovat video nebo brouzdat po internetu, ale místo toho jsem se rozhodl zvednout zadek (a že nebyl úplně nejlehčí) a šel běhat. Každý má nějaké povinnosti, ať už v práci, doma nebo ve škole. Ale pokud člověk běhat chce, tak si čas najde, jako u každého jiného sportu.

Kolikrát týdně běháš a jaké vzdálenosti?

Snažím se běhat 4x až 5x týdně. Důležitý je i odpočinek. Čím déle běhám, tím se i navyšují vzdálenosti. Samozřejmě to nejsou žádné ultra vzdálenosti. Momentálně běhám v průměru kolem 8 km a jednou za čas si dám 10 km. Vzhledem k tomu, že jsem ani nezačínal od nuly, ale tak od mínus 50, jsem rád, že se to takhle postupně vyvíjí.

Kdy běháš? Jsi ranní ptáče, nebo dáváš přednost večeru?

Rozhodně nejsem ranní ptáče. Nejraději běhám odpoledne, respektive v podvečer. Teď v zimním období je to trošku složitější, protože se brzy stmívá - naštěstí preferuji pevnou půdu pod nohama, takže mé oblíbené trasy jsou osvětlené, což je obrovská výhoda. Do terénu se zatím neodvážím. Teď možná některé pobavím, ale neumím v terénu běhat. Nějak se mi pořád "vrklají" nohy (smích). Ale obdivuju všechny ty trailové a Spartan-raceové bežce.

Někteří běžci dost možná obdivují tebe, protože si dáváji přes zimu pauzu. Ty ale "jedeš" neustále.

Nikdy jsem si nemyslel, že budu běhat, natož přes zimu. A musím dát za pravdu všem těm, kteří říkají, že běh je droga. Pod tohle se klidně podepíšu. A rozhodně platí, že čím víc člověk té drogy jménem běh bere, tím víc je na ní závislý. Navíc je daleko lepší běhat i přes zimu, než pak na jaře začínat téměř od nuly. Jak jsem sám poznal, kondička odchází poměrně rychle, pokud člověk nic nedělá. A zima je dlouhá. Trénink v zimě a delší běhy pak člověk zúročí na jaře a v létě.

Co bys poradil začínajícím běžcům, než poprvé vyběhnou do zimy?

To je hodně individuální. Samozřejmě by neměli prochladnout. Já například nevyběhnu bez "tunelu" přes pusu a nos. To jsem udělal jednou začátkem prosince, a netrvalo to dlouho, a šel jsem si pro antibiotika. Pak to chvilku trvá, než se člověk vrátí zpátky do formy. Naštěstí v dnešní době je už sortiment zimního oblečení pro běžce hodně široký, takže je z čeho vybírat. I když jednu výtku bych měl - výrobci většinou ladí, zejména pánské oblečení, do černých nebo šedivých barev. A to v zimním období, kdy je brzy tma, není úplně ideální. Alespoň se tedy v takovém případě snažit doplnit oblečení o reflexní prvky.

Prozradíš nám, v čem běháš?

Vybrat správnou botu byl oříšek. Přece jen jsem začínal poběhávat v době, kdy mě trápila poměrně vysoká nadváha. Hledal jsem proto boty s dobrým tlumením. Volba padla na Mizuno. Později jsem četl recenzi o běžeckých silničních botách Saucony. Natolik mne uchvátily, že jsem si jedny do své běžecké stáje pořídil a rozhodně nelituji. Byla to dobrá volba. Sbírku ještě doplňuje jeden pár Adidas Energy Boost, které mám i díky Sanasportu, neboť jsem vyhrál ve vánoční soutěži #behamzdarma.

Kdy tě napadlo, že začneš i závodit?

Já jsem hodně soutěživý, takže zúčastnit se nějakého závodu bylo mým cílem od začátku. Mělo to být takové vyvrcholení mého běžeckého snažení. První závod na 5 km jsem chtěl běžet až letos, ale díky mé neodbytné kamarádce (úsměv) jsem si ho zaběhl už koncem října 2016. Samozřejmě, že výsledek na Zombie Night Run nebyl nijak oslnivý - celkově 239. z 328 a 18. ve své věkové kategorii - ale ten zážitek a atmosféra byly neopakovatelné. Vlilo mi to do žil hodně energie do dalšího běhání.

Jaké jsou vlastně tvé běžecké cíle?

Přestože se stále krůček po krůčku zlepšuji, nemám žádné přemrštěné cíle. Snažím se zůstat stále nohama na zemi. Letos bych rád absolvoval další závody, zlepšil svůj čas na 5 km a dostal jej po 30 minut. Pokud všechno půjde jak doposud, tak bych si koncem roku rád zaběhl i nějaký závod na 10 km. Ale to je zatím předčasné.

Asi není pochyb o tom, že běh změnil tebe i tvůj pohled na svět?

Rozhodně ano. Z počátku jsem musel změnit hlavně svůj přístup k životu, změnit stravovací návyky a začít se systematicky hýbat. Vím, že je to obehrané klišé, ale musel jsem začít mít rád sám sebe. Pak, když se běh stal téměř každodenní součástí mého života, tak šly ostatní věci ruku v ruce. A musím přiznat, že mne běh doslova pohltil.

Co bys doporučil lidem, kteří jsou ve stejné situaci jako ty na začátku, a chtěli by začít běhat?

Nevzdat to! Každý začátek je těžký, a pro ty, kteří mají třeba nadváhu nebo nějaký zdravotní problém, jsou ještě těžší. Stanovit si menší splnitelné cíle a jít si za nimi a snažit se ty hranice posouvat. Všude kolem je spousta toho, co může člověka od běhání odradit - počasí, únava, tma, ale člověk se nesmí nechat. Vždycky se dá vymyslet milion a jedna výmluva, proč nejít běhat. Ale ta odměna na konci každého běhu, ten pocit malého osobního vítězství nad sebou samým, kdy každým zvednutím z gauče překoná člověk sám sebe, ať už běží 1 nebo 20 km, je nepopsatelná a rozhodně stojí za to vynaložené úsilí.

Chtěl bys dodat něco na závěr?

Rád bych poděkoval všem, kteří mne podporovali a motivovali. Díky nim jsem se dostal tam, kde jsem dnes. Podařilo se mi za rok shodit 78 kg, zaběhnout dva 5 km běžecké závody a vrhnout se občas i na nějakou tréninkovou "desítku". Minulý rok byl pro mne v tom dobrém opravdu zlomový. Věřím, že když jsem to dokázal já, dokážou to i ostatní.

Díky za rozhovor plný inspirace a za Sanasport ti přejeme spoustu dalších úspěšně naběhaných kilometrů!

Mockrát děkuji.


  Máte nějaký dotaz? Potřebujete pomoct? Zavolejte nám na +420 530 317 075

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.