- +420 534 534 465 (Po-Pá 8:00-17:00)
Terezin běžecký deník 13: Trháme rekordy!
03. 04. 2014
Běžec míní, grupa mění...
Teorie to je vynikající, ovšem nesměla bych ji opět vylepšit jedním ze svých patentovaných dobrých nápadů – tentokrát myšlenkou „Když už přijela návštěva, která taky běhá, a když už jsme v lese …“ Jako nejslabší článek běžecké výpravy za chvíli nepromyšlené nabídky jaksepatří lituju. Nejen, že v lese jsou kopečky, na které nejsem zvyklá, ale ještě podvědomě běžím o trochu rychleji, abych nezůstávala tak moc pozadu. A jako bonus zaběhneme dost daleko a přece zpátky nepůjdem procházkou…
Nakonec uběhneme něco přes sedm kilometrů, a když se vynořím z lesa, sotva pletu nohama. Navíc je zajímavé, že tentokrát mě ze všeho nejvíc bolí lýtka - už někdy od začátku intervalu a pořádně. Dumám, jestli je to zlepšením stylu, rychlostí, kopečky… no, hlavně že jsou v pohodě klouby. Jak říká táta: „Dokud tě pokaždé bolí něco jinýho, tak ti nic není.“ A teď to naštěstí platí.
Zbytek večera je ovšem krušný – jakmile se rozsedím, je každý pohyb utrpení. Při každém zvednutí se protahuju a snažím se nemyslet na zítřek, kdy to celé asi vypukne v plné parádě. Další den pro mě má ale překvapení – jsem v pohodě. Klouby cítím jenom unavené a u svalů nic, co by stálo za řeč. Udělá mi to obrovskou radost, definitivně odkládám strach vyběhnout a vracím se zpátky k představám zářné běžecké kariéry.
Aprílové běhání
Letos si pospíšilo nejen jaro, ale také aprílové počasí, takže při dalším výběhu zjistíme, že úvoz metamorfoval v přírodní brouzdaliště, a střídavě na nás prší, fičí, a vykukuje slunce. V rozčvachtaném terénu víc jdeme než běžíme, nohy se v bahně smekají, kloužou do všech stran a po dvou krocích máme oba slušivé bahnité galoše. Není to úplně dobrá kombinace brzo začínám remcat, je mi zima a mám pocit,že se na to všechno taky můžem vykašlat, protože to takhle fakt nemá smysl.
To není náhon, ale naše obvyklá běžecká trasa. I s výstrahou neopatrným běžcům...
Druhá část úvozu je naštěstí schůdnější, tak neřešíme intervaly a zkusíme běžet, co to jde. Chvíli to jde dobře, a když už začínám mít dost, chytnu se i stébla: „Tak mi ještě vyprávěj o těch doručovacích dronech!“ ztěžka zafuním na sveřepě mlčícího Honzu. Ten hned nasadí nadšenější výraz a než se o dronech dozvím vše podstatné, jsme v půlce trasy, v prvním možném cílovém bodě. A jelikož jsem stále naživu, pokračujeme dál. Než zjistím, jak je dron těžký a jaké jsou problémy s dráhou letu, jsme zpátky u zaplavené oranice. Zastavuju a koukám na sporttester – 15 minut v kuse! Tolik jsem ještě nikdy neuběhla! Hurá! Takže ten dnešní výběh asi nakonec nebyl zas tak marný, jak původně vypadal…
Další zajímavé novinky
 (1).png)
.jpg)
bomba
