info@sanasport.cz Odpovíme do 24 hodin

Terezin běžecký deník 16: Letní běžecká morálka

04. 09. 2014
Léto má pověst sportu nejprospěšnějšího ročního období – dlouhé dny, není potřeba se navlékat do bůhví kolika vrstev a člověka to přímo láká ven…tedy minimálně teoreticky. Já ovšem začínám mít léty sílící pocit, že léto má spíš jen setsakramentsky dobré sportovní PR.
Terezin běžecký deník 16: Letní běžecká morálka

To máte tak – na jaře se člověku chce konečně po zimě ven, užívá si prvního sluníčka, spokojeně běhá, rekordy láme… a pak přijde léto. A udeří vedra. Pravda, i těch nejteplejších dnech vídám skalní nadšence, jak si to supí po roztaveném asfaltu, nicméně moje vlastní běžecká morálka se tváří v tvář pětatřicítkám rozpouští jako led v Pina Coladě.

Ještě jednu zmrzku a vyrazím!

Jednou dvakrát vyrazím, za pět minut jsem mokrá jako z bazénu, a než si stihnu zvyknout, tak se ohřejí okolní písáky. V tu chvíli si začnu alibisticky říkat, že pestrost je koneckonců potřeba a kolo a plavání je taky dobrá kombinace. A když se nestihne to kolo, tak si na otočku aspoň zajedeme zaplavat autem. A když není čas ani na to, tak ono vlastně lehátko s knížkou na zahradě je rovněž důstojná relaxační varianta. A když už jsme u toho lehátka, tak mám pocit, že v mrazáku byly ještě nějaké nanuky…

A už to jede. O víkendech nějaká ta grilovačka, přes den se spíš než na výlet vyrazí leda tak někam na piknik a z aktivit bezkonkurenčně vedou ty, u kterých se člověk nezapotí. Takže žádné. Místo naběhaných kilometrů se vrší akorát kbelíčky od zmrzliny a v domácnosti se zabydlí všeobecná blažená lenost.

A teď se sehnout ke tkaničkám…

Když vlna veder odezní, vypravení na běžeckou trasu dá najednou podstatně víc přemlouvání. Kalhoty škrtí v pase a při zavazování běžeckých bot (a že to jde ztuha) překvapeně počítám, jak dlouho jsme je vlastně nenazuli... A vychází otřesná numera.

Po pár výbězích naštěstí formu, které předchozí životospráva kupodivu tak docela neprospěla, zase poladím a vrátím se k jakés takés pravidelnosti. A ve chvíli, kdy nadejde podzim a začne být zase pro změnu zima a ošklivo, už si zpracovaná propagandou a vlastní sklerózou jenom tak nostalgicky povzdechnu: „Jo, léto… To se to úplně jinak sportuje, než když je takhle hnusně! Už aby zase přišlo!“