Terezin běžecký deník 17: Kdyby boty mohly vyprávět
26. 09. 2014
Aby mě moje Asicsy nepomluvily, že se mnou nevytáhnou paty za hranice města, dopřála jsem jim trochu kultury a brala je přes léto na nejrůznější výletování. Kromě klasických tras se tak proběhly třeba v Třebíči podél řeky, v Telči u zámeckých rybníků, po poděbradské běžecko-bruslařské magistrále a po spoustě nejrůznějších lesů, parků a hvozdů.
![](/admin/files/ck/images/botyHouby.jpg)
To si tak jednou vyrazíte zaběhat...
Byla jsem si v nich zaběhat taky třeba na Ručníkový den (rovnou z akce, takže i s tím ručníkem - sice jsem asi trochu vypadala jako magor, ale hodil se), první slunečný „jarní den“, který přišel někdy v únoru, na Velikonoce (pro srovnání – loni jsme na ně na stejném místě běžkovali) i celkem nedávno do lesa, kde jsme zakopávali o hřiby natolik, že na běh plynule navázala houbařská výprava s výsledkem vrchovaté přepravky. A pětihodinového čištění. A tak dále.
Quo Vadis?
Což mě přivedlo k myšlence, jaká je škoda, že v sobě běžecké boty (nebo ostatně jakékoliv jiné boty) nemají zabudovanou GPS a nějaké záznamové médium, které by se na konci života dotyčných botek dalo někam vyexportovat a prohlédnout. Výsledek by mě vážně zajímal – a to teď ani nemyslím ani boty všelijakých ultra a trail běžců, které za jeden závod vidí zhruba tolik, jako většina ostatních za rok, ale prostě takové ty obyčejné, amatérské běžecké boty, které se na trasu vydávají párkrát do týdne.
![](/admin/files/ck/images/kecky3.jpg)
Ono se to totiž nezdá, kilometry přibývají postupně, ale pěkně se nasčítávají a nabalují zážitky… Až se za chvíli člověk sám nestačí divit, co že to za ten rok všechno vlastně absolvoval.
Co by vyprávěly ty vaše? Berete je s sebou i při výletech a výjezdech někam, kam nejedete jen primárně za během, nebo jim musí stačit domácí trasy? A jakou největší exotiku s vámi absolvovaly? Zkuste si vzpomenout, nepochybně se budete usmívat.