Terezin běžecký deník 5: Trable na obzoru

28. 08. 2013
Navzdory intervalovému běhu a nijak zvlášť velkých výkonech ze sebe začínám mít radost. Fyzička se pomaloučku lepší, sporttester nešplhá tak vysoko, běží se mi o trochu líp a obecně propadám optimismu – že by přece jen byla ještě šance ztracenou formu dohonit? No, kéž by.
Terezin běžecký deník 5: Trable na obzoru

Něco je špatně

Příští vyběhnutí vyrážíme zase do úvozu i s parťákem. Protáhneme se, vyklušeme…a za chvíli je znát, že něco není úplně v pořádku. Co jsem předevčírem zvládala, dneska dávám s obtížemi – a vleču se snad ještě hůř než úplně první den. Snažím se to nevnímat, ale je to čím dál obtížnější. V polovině bych s tím nejradši praštila a šla domů, ale vrozená paličatost mi nedá. Proběhneme tentokrát jinudy a čeká na nás překvapení – za zatáčkou se vynoří ohrada, v níž se pasou nejen kozy, ale také hlouček lam, oslů, a dokonce velbloudi. Dětinská radost z objeveného vikuňária ovšem trvá jen do chvíle, než zase vyběhneme – jde to čím dál hůř, a docela zajímavá činnost se rychle mění ve skoro nesnesitelnou otravu. Jsem utahaná, podrážděná a z představy, že se budu muset ještě znovu rozeběhnout, se mi dělá zle. Do cíle se doplahočím silou vůle, zničená, zpruzená a o endorfinech si můžu nechat leda zdát. Co se to hernajs děje?

Čím dál hůř

Nakonec nad tím mávnu rukou jako nad nějakou podivnou anomálií, a dál už to neřeším. O dva dny později běh vychází akorát na Ručníkový den (neboli den, kdy s sebou každý správný scifista nosí všude ručník), což si uvědomím až tehdy, kdy si užíváme ručníkovou akci na náměstí. Ale běžecké boty s sebou mám, tak nakonec běžím z centra domů. Ručník zbaběle nechávám v autě, byť by se mi nakonec docela hodil. Cesta vede už jen kousek centrem, dál můžu běžet podle Labe a mezi poli. Běžím a kochám se, ale za chvíli se dostaví pocity předchozího běhu. A tentokrát ještě horší – už někde v půlce nejsem schopná interval ani doběhnout, je mi špatně a dělá se mi černo před očima

Brzo si připadám jak zmlácená, jsem úplně vyčerpaná a vzteklá – neměla by se fyzička náhodou lepšit? Jak je možné, že to šlo dobře, a teď najednou tohle? Bude to teď už vždycky co běh, to horší výsledek? Jakože ještě dvakrát a nebudu už schopná ani vstát z kanape? V podobně veselých myšlenkách se dotáhnu domů, hlava mi třeští, nohy se klepou a jsem zralá do postele. Jsem tak hotová, že ani nejsem schopná docenit tu ironii – celou dobu mám na sobě tématické tričko s nápisem „Nepropadejte panice“. Ach jo.

A co teď?

Druhý den se budím ve stavu, jako by si na mě někdo počíhal a dal mi pořádnou nakládačku. Bolí mě úplně všechno, nálada na bodu mrazu. Představa, že ještě někdy půjdu běhat, ve mně vyvolává dílem amok a dílem dávicí reflex. Nejradši bych své krásné běžecké boty popadla a hodila dlouhým obloukem rovnou do popelnice – ale na to mám jednak málo teatrální povahu a jednak by to bylo zatraceně drahé dramatické gesto. Tak se spokojím alespoň s nabručenými pohledy a sebelítostí. Další běhání se odkládá na neurčito… 


Co říkají naši zákazníci?

Další uživatelské recenze »
Erik Přidáno: 18. listopadu 2017
100 %
Doporučuje obchod
  • Výborné jednání, vstřícnost, ochota
Ověřený zákazník Přidáno: 15. listopadu 2017
100 %
Doporučuje obchod

- velká spokojenost se vším

  Máte nějaký dotaz? Potřebujete pomoct? Zavolejte nám na +420 530 317 075

 

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.