Parkour osvobozuje pohyb

Co je parkour?

Obecný význam se dá vyložit jako umění přemístění. A přesně to parkour ve své podstatě je. Jeho vyznavače můžete nejčastěji zahlédnout v městských džunglích, kterak si razí cestu napříč betonovými překážkami, nebo u speciálně zkonstruovaných hřišť, kde předvádí kousky, u kterých se vám bude tajit dech.

Pro zkušeného parkouristu není žádný problém překonat třímetrovou zeď a z ní ve vteřině letět vzduchem, při dopadu jen lehce přibrzdit náraz kotoulem a pokračovat v běhu za svým cílem.

Stejně jako v jiných sportech ani u parkouru nelze přeskočit základy a začít hned motat veletoče a přeskakovat ulice. Vše má a potřebuje svůj řád i v tak osvobozujícím sportu, jako je parkour.

Musíte mít kvalitní základy a dobře zvládnutou techniku odrazu a dopadu. Vaše tělo i hlava si musí přivyknout na dynamický způsob pohybu - pomalu ale jistě zahodit pochybnosti, zautomatizovat základní prvky a získat naprostou jistotu. A to není prkotina.

Kdy a jak parkour vznikl?

Praktické použití parkouru je staré jako lidstvo samo. V dobách, kdy se člověk hnal za kořistí hlava nehlava, les ne les - třeba jen s kamenem v ruce - musel přeskakovat divoké potoky, zákeřné močály i popadané stromy. Musel být rychlý, mrštný a vytrvalý - stejně jako dnešní parkouristé.

Je jasné, že novodobé styly a techniky parkouru se s bezhlavým honem za zvířaty nedají srovnávat. Zároveň je vidět, že člověk je díky svým fyzickým dispozicím schopen překonat kdejakou překážku i vzdálenost. A to od začátku nahrává rozvoji parkouru.

O mnoho a mnoho let později, kdy přemýšliví lidé už číhali na zvířata s luky a šípy, aby neplýtvali drahocenným střelným prachem, se začaly vyprávět legendy o neskutečně rychlých, mrštných, často neviditelných a z ničeho nic mizejících bojovnících z Japonska. Ano, už i u bájných ninjů se daly pozorovat schopnosti, které se snaží naučit dnešní parkouristé.

K rozvoji parkouru určitě přispěli i vzduchem létající čínští herci, například Jet Li a Jackie Chan. Jejich akrobatické a gymnastické prvky oživovali bojové scény i jindy nudné přesunové fáze filmu. A diváci jejich umění přesunu hltali obřími doušky.

Samotný název parkour a jeho definice pochází z Francie - Le Parkour - stejně jako jeho zakladatel David Belle. Davida již v dětství naučil jeho otec základy rychlého a efektivního přesunu. Vštípil Davidovi to, co se naučil při záchranářském výcviku.

Rodinné geny (i Davidův děda byl celý život záchranář), každodenní trénink - i když třeba jen lezení po stromech a poslání dostat se co nejrychleji z bodu A do bodu B kvůli záchraně lidského života, daly vzniknout výjimečné fyzické průpravě, kterou David uplatňuje po celý život. Široká veřejnost mohla Belleovo umění vidět například ve filmu Okrsek 13, kde ztvárnil jednu z hlavních rolí.

Parkourová filozofie

Svou filozofií se dá parkour zařadit mezi freestylové sporty. Volnost a svoboda namísto jasně daných pravidel a předpisů - i to táhne děti a mládež zpět do venkovního života, pryč z domů a bytů nabušených elektronikou.

Neomezené možnosti sebevyjádření na čerstvém vzduchu jsou dalším faktorem, díky kterému stále více lidí opouští počítače a chce zažít adrenalin na vlastní kůži.

Obecné motto parkouru - žádná překážka není nepřekonatelná - pomáhá parkouristům řešit problémy i překážky v osobním i pracovním životě, ve fyzické i psychické stránce jich samotných. Většina zkušených traceurů - parkouristů i traceurek - parkouristek se nevrhá do řešení problémů po hlavě. Právě naopak - důkladně (ale rozhodně ne pomalu) si záležitost obhlédnou, promyslí a pak s chladnou hlavou najdou nejlepší a nejefektivnější řešení.

Většina freestylových sportů si cíleně drží přátelskou až rodinnou atmosféru. Na tréninku i na závodech se setkáte s lidmi, kteří vás podpoří a prožívají s vámi každý úspěch i nezdar.

Pakour vs. free runing

Obě discilpíny jsou dost podobné. Hlavní rozdíl free runningu je v akrobatických prvcích. V parkouru jsou spíše na ozdobu, free running naopak tyto elementy vyžaduje a hodnotí především estetiku a plynulost jednotlivých prvků.

Přesná hranice mezi parkourem a free runingem není daná, jak už to ve freestylových sportech bývá, a tak často potkáte vyznavače obou stylů na jednom hřišti nebo náměstí. To není na škodu - každý se vždy rád přiučí z techniky a umu toho druhého a přátelská atmosféra je dokonalým prostředníkem.

Výbava

U parkouru zajisté uplatníte odpružené a tlumené boty - každým odrazem se dostanete výše a každý dopad bude příjemnější. Důležité je mít představu, v jakém prostředí se chcete parkouru věnovat - klasicky ve městě či na divoko v přírodě. Do města zvolte silniční obuv, do přírody trailovou (bez železa v podrážce, aby vám při skákání po skalách nepodstřelily nohy) - při parkouru je důležitá dobrá adheze. Nikdo nechce, aby mu při dopadu podklouzly nohy.

Parkouristé oblékají pohodlné a volné oblečení, které v žádném směru neomezuje pohyb. Díky němu mohou naplno využít švih při odrazu i rotaci. Začátečníci i pokročilí používají většinou tepláky a mikinu - volné oblečení, které je navíc ochrání před odřeninami. Zároveň platí, že si oblečení u parkouru tu a tam ušpiníte nebo trochu pocucháte, tudíž si na první tréninky raději neberte své nejnovější značkové outfity.

Jen se podívejte, jak parkouristé překonávají překážky

Až při parkourových začátcích prodřete první boty, uvidíte, že se vaše tělesná koordinace v běhu značně zlepšila. Především v náročných pasážích trailových běžeckých tratí se vám bude dařit nacházet nejlepší stopu a i na kdejakou překážku si budete vyskakovat jako nikdy dříve. Při skákání a létání vzduchem v otočkách dostává zase zabrat vaše představivost i vnímání okolního prostoru. Pár podařených salt a přemetů a hned se budete se vzduchem více kamarádit.

Jestli se bojíte začít běhat po zdech sami, můžete se svěřit do rukou českých profesionálů. Čeští parkouristé patří ke světové špičce a předají vám spoustu svých zkušeností a know-how.