info@sanasport.cz Odpovíme do 24 hodin

Terezin deník běžecký 7: Zpátky k tréninku

11. 10. 2013
Po sérii karambolů a prvnímu kroku zpátky do formy se rozhodnu neponechat nic náhodě a vytáhnu kamarádku, která se sice vymlouvá na vedro, dusno i komáry, ale nakonec jí to není nic platné. Pořádně se protáhneme a proklušeme kolem hospody, kde se strejcové u piva nestačí otáčet a duchaplné komentáře létají vzduchem. „Šmarja,“ shrne jejich počínání Simona, „dělaj, jako kdyby nikdy neviděli BéVéPéčka na procházce…“ „Cože neviděli?“ „Bojová vozidla pěchoty,“ odtuší. Hm. Nu, což, taky jsme to mohly dopracovat na letadlové lodě…
Terezin deník běžecký 7: Zpátky k tréninku

Zvyk není železná košile

Poklusáváme loukou a obě máme pocit, že jsme se propadly do jiné reality. Známe se od dětství a naše sedánky vždycky provázela spousta dobrot a domácí pohoda. Teď jsme místo toho posvačily salát a odhodlaně běžíme. „Já to prostě nechápu…“ ozve se co chvíli nevěřícně se zavrtěním hlavou. Ovšem pohoda panuje nadále – povídáme si, nadáváme na nenažrané komáry, pokukujeme po ostatních běžcích, kteří nás křepce předbíhají a mizí v dáli, občas si střihneme impresi Pobřežní hlídky, načež se lámeme smíchy a děsíme okolí.

S uběhnutými kilometry začíná zábava trochu váznout, snažíme se soustředit na dýchání a přežití, ale stačí nakousnout nějaké zajímavější téma, a hned čas zase utíká rychleji. Nakonec překvapeně zjistíme, že luční okruh je o něco delší, a že jsme zvládly něco přes 6 km. Rudé, zpocené, se samolibými výrazy a pípajícími sporttestery sice budíme na sídlišti docela pozornost, ale už zdaleka nemáme volnou kapacitu na to, aby nám to mohlo vadit. Zjišťuji, že poučky nelhaly, a pokud si s parťákem opravdu popovídáte a shodnete se na tempu, je párové běhání opravdu mnohem lepší. Možná si tolik nevyčistíte hlavu, ale zase trénink lépe ubíhá a ještě si připadáte jako doma u kafe. Tedy skoro.

Těžce odzkoušená běžecká pravidla

Postupně s dalšími běhy přicházím na určité zákonitosti, které mi pomáhají vyhnout se dalšímu zásadnímu fiasku. Pravděpodobně to má každý trochu jinak, ale u mě platí:

  • Nikdy neběhat hladová – občas to s jídlem nevyšlo, ale běhat jsem i tak jít chtěla – a měla jsem problém vydržet i krátký interval, dělalo se mi zle a zpravidla jsem to urychleně zabalila.
  • Únava se dá rozdělit na dvě skupiny – pokud je to únava z celého dne od počítače, běhat se dá v pohodě – za chvíli se člověk vzpamatuje a naopak energii načerpá. Pokud je to ale únava z nedostatku spánku, fyzické námahy, nachlazení a podobně, nemá běh smysl. Výsledek je podobný jako u běhu s hladem a navíc je to celé hrozná otrava.
  • Ranní běh pro mě nepřichází v úvahu, připomíná spíš zombie walk. Nejlépe se mi běhá odpoledne až večer - po deváté už je to ale problém, protože se špatně usíná.
  • Hned po běhu je fajn si dát kus ovoce, trochu džusu a podobně – pokud to neudělám, za pár minut se rozklepu zimou, která se nějakou dobu nedá ničím zahnat a je to hodně nepříjemný stav.
  • Vyběhat se dá téměř jakákoliv psychická nepohoda a z počasí vadí jedině vedro, cosi do sebe má i běh v dešti či ve větru. A konečně – čím pestřejší trasy, tím víc mě to baví. Neustálé kroužení kolem pár bloků brzy vyústí v nechuť vůbec vyběhnout.