Běh versus pobíhání

19. 09. 2014

Posledních pár měsíců v naší domácnosti proběhlo ve znamení tuhého maratonu – ovšem nikoliv běžeckého. Odstartoval ho Honza, když pokleknul s prstýnkem, a vzápětí rozmetal můj návrh na pohodovou svatbu někde v zahraničí. Takže jsem se, coby osoba, která nedá dopustit na jednoduché a účelné věci, ponořila do tajů odívání, vypiplávání, zdobení a organizování davů.

Místo do úvozu jsme po práci společně vyráželi do všelijakých k oddání a slavení vhodných prostor, naháněli švadleny, zlatníky, pekaře, fotografy, květinářky a tlupy dalších nezbytných jedinců. Místo výprav do lesa jsme se vypravovali leda tak k příbuzným roztroušeným po celé republice a frekvence společného běhání klesla k velmi smutným hodnotám…

Vztek je nejlepší kouč

Zato jsem ovšem plně docenila význam běhu coby nástroje k vyventilování vzteku a vyčištění hlavy. „Akvamarínová! Prej, že v žádným případě tyrkysová, že jedině akvamarínová!“ upouštěla jsem páru na celý úvoz. „Proboha co to je akvamarínová?!?!“ Honza, na rozdíl ode mne rozeznávající víc než šest barev, se provokativně pochechtával - tak jsem mu přerývaným dechem připomněla, jak při výběru obleku sám padal do mdlob při páté „o odstín světlejší antracitové“ a „trochu tlumenější petrolejové“. Smích mu zase trochu zamrznul a rázem jsme byli ještě o kilometr dál, než obvykle běháme.

Ještě efektivnější boost výkonu pak představovali příbuzní – stačilo si vzpomenout na dvě hodiny nepřetržitých rad, jak udělat ty správné mašličky i na mašličkách, a tisící „No ale já si stejně myslím, že by to bylo lepší úplně jinak!!!“ a hned se člověk rozdusal s mnohem větší vervou. Myšlenky na všechny sousedy a kadeřnice pratet, které rozhodně musíme taky pozvat, mě na hodinku pravidelně proměňovaly v podstatě v olympionika. Kdyby byl přes samé organizování čas vyrazit častěji, touhle dobou už bych mohla sbírat zlato po závodech.

Bohužel si nakonec ale spánková deprivace a stupňující se drama vybraly svou daň, takže jsem na svoje běžecké oblečení jen smutně dívala ve skříni, vedle které se pomalu vršily dekorační serepetičky, a o lese se mi už i zdálo. Ale až to bude za mnou, slibovala jsem si…

Zpátky na trasu

A jelikož čas, hlavně ten hekticky strávený, nestaví, v jednu rodinu jsme oficiálně metamorfovali už před pár dny a momentálně se snažíme vrátit sebe i domácnost do normálních kolejí. Takže zítra, hned jakmile se pořádně vyspím, uložím bílé střevíčky do krabice a v botníku je vyměním za běžecké boty. A budu jim muset to dlouhé zanedbávání patřičně vynahradit!

Další zajímavé novinky

23. 04. 2024

Běh versus pobíhání

Vztek je nejlepší kouč

Zpátky na trasu

Další zajímavé novinky

Přecházíme na fulfillment řešení našeho skladu

Podporujeme RunTour České Budějovice

Vyhlášení soutěže o voucher na 10.000 Kč

12 důvodů proč nakoupit u nás